Stan Sakai (str. 2 z 2)

Po pár úvodních scénách se děj vrací tam, kde postavy v Záblescích smrti skončily. Tomoe díky zákulisní politice je odklizena stranou. Tady klobouk dolů před Sakaiem.
Tomoe by lorda Noriyukiho nikdy dobrovolně neopustila. Takhle to dává smysl. Usagi se vrací do provincie Geishu a připlete se ve správný čas na špatné místo.
Společně zažívají dobrodružství, na které jsou i ve dvou krátcí. Plus se dere na povrch Tomoeina minulost, která je výborně napsaná. Sakai prostě umí. No a podle titulu další části (Příběh Tomoe) to nebude tak lehké jak to vypadá.

Já pořád nevím, jestli mám raději sbírky kratších příběhů a nebo delší dějové linky. Ono je to asi jedno. Sakai umí obojí. Nejlepší je, že dokáže drobnými náznaky v kratších příbězích uvést ten delší.
Úvodní "Lekce vaření" je k zamyšlení nad výcvikem a životem samuraje.
"Kontraband" reflektuje mísení rozdílných kultur a tradic.
"Lov na krysu" je detektivní intermezzo inspektora Ishidy. "Samuraj k pronajmutí" je čistě na osobní úrovni a popisuje život obyčejných lidí.
"Sny a noční můry" společně s "Den a pes" vrací do hry staré známé postavy a (pravděpodobně) slouží jako připomenutí před větším příběhem.
"Když králici létají" se snaží předestřít lidskou hloupost, závist a pokrytectví.
"Uprostřed mlh" je předehrou k dalšímu svazku a navrací do hry Tomoe. "Noční děs" předkládá další s japonských legend a fantaskních stvoření. "Konec vendety" završuje Matabeiovu pouť za pomstou.

V závěru Usagi došel do provincie Geishu, kde se na něj chystá o něco delší dobrodružství. Za což jsem rád, protože v Záblescích smrti mnoho prostoru neměl, ale zase se vrátily další oblíbené postavy, které jsou nosné i bez Usagiho.

V minulém díle mi z mých oblíbených postav chyběl Gene a Tomoe. Tady si to u mě Sakai trochu spravil, protože mi dopřál aspoň tu druhou. Otcové a synové i Samurajská hrdost dokreslují Usagiho a Jotarův vztah v paralele jiných otců a synů. Zabijte pána z Geishu! a opět Samurajská hrdost znovu rozkrývají povinnosti, život a hlavně čest samurajů, kteří nám z dnešního pohledu mohou přijít až blázniví v hondbě za nedosažitelným.
Hokashi není až tak vypointovaný závěr jako v jiných knihách. Je to spíše krátká povídka, která začíná nové dobrodružství, které nebude - jak znám Sakaie - jen tak rychle dovyprávěno. Poslední povídka je vyjímečná loučením Usagiho a Jotara, které mi nenechalo oči suché.

Sakai v tomto a dalším díle trochu přehnal hromadu navrátivších se postav a to tak, že se nejen Jotaro diví, že jeho strýček každého zná, ale je překvapen i sám Usagi. Jsem za navrátilce rád. Chizu, Kitsune a hlavně Sasuke mě vždy v příběhu potěší.
Jsem nadšený, jak dokáže Sakai zakomponovat legendy a udělat nich malé epizodky, které dokreslí charaktery (Komainu, Usagi a Tengu) a atmosféru (Ze stínů, Tamago). a nebo velké epické příběhy, které slibují pokračování (Sumi-e).

Další příhody mistra meče Usagiho tentokrát s armádou nemrtvých. Skvěla věc která stojí za přečtení.