Všechny recenze uživatele Pavel K.

Barva kouzel je úchvatný první román z Úžasné Zeměplochy, který vás vtáhne natolik, že jakmile se do jeho čtení dáte, budete chtít poznat tenhle magický svět od začátku do konce a jeden díl vám stačit nebude. Jen těžko si dnes představit jiný začátek než humoristickou poutí máka Mrakoplaše a nezapomenutelného čtyřokého Dvoukvítka. Sběratelská edice je velmi povedená, papír je střední gramáže a je příjemný mezi prsty, decentně nažloutlý, bez vnitřních ilustrací, obálka je plastická, zdobená a ilustrace na ní je maximálně výstižná - to je hodnocení, které je společné všem nově vydaným dílům. Doufám jen, že Talpress tentokrát sérii dokončí, i když mě to bude stát hodně peněz.

Příjemné hebké triko střední gramáže, které nesmí chybět v šatníku žádného fanouška DD a Dračího doupěte. Černá barva je stálá, potisk odolný a po čase bez prasklinek, i po roce příležitostného nošení a praní v pračce je triko jako nové. Jste-li na pomezí velikostí, zvolte spíše vyšší, např. velikost L tohoto trika je na rozdíl od jiného trika stejné značky o něco menší a užší v pase.

Na rozdíl do mnoha jiných korbelů tento nezanechává v obsaženém moku žádnou chuť, která tam nepatří, je praktický a snadno přenositelný. Horní okraj korbelu je ale přeci jen trochu hrubý na rty (a za to jednu hvězdičku dolů) a větší ruka se nemusí úplně stoprocentně do ucha vejít, což tolik nevadí, jelikož je lehounký. U tohoto korbelu ale především platí, že v jednoduchosti je krása, a to jak v jeho využití, tak v jeho vzhledu.

Stejně jako si autor vzal dříve na paškál divadlo, Maškaráda je povedenou lehkou parodií na světoznámého Fantoma opery a vůbec na náležitosti spjatými s organizací operního domu. Nechybí suchý humor už tolik spjatý s postavami Bábi Zlopočasné a Stařenky Oggové, zdrženlivá Anežka Nulíčková tuto slavnou dvojici skvěle doplňuje. A i když je román poněkud předvídatelný, příjemně pobaví (především Stařenčinými excesy). Tento díl povedené sběratelské edice Zeměplochy je poměrně hodně zlatě zdobený, což tu ale není na škodu, pevná obálka má příjemný texturovaný povrch, knihy ze začátku série ale byly více plastické. Všechny dosavadní díly (viz foto 18 knih) pospolu vypadají skvěle a působivě, barevně ladí, a v celkovém dojmu nelituji, že jsem se do jejich kompletace pustil.

Budu-li hodnotit knihu podle obalu, je i tento díl ze sběratelské edice Zeměplochy jako většina předchozích povedený, temně zelená texturovaná obálka se stříbrnými a zlatými prvky je působivá, ačkoli v ní postava Mrakoplaše poněkud zaniká. Když budu hodnotit knihu uvnitř, Mrakoplaš se tentokrát spíše než v komických nebo fantastických problémech ocitá v situacích až příliš vážných, na druhou stranu mě velmi potěšil návrat jedné z dávných postav. Román mě popravdě příliš neoslovil svou tématikou laděnou do prostředí dálného východu, melancholie vyvolaná dobrodružstvím dvojice známých hlavních postav ale za přečtení stála.

Občas některé zeměplošské romány vybočují z běžného konceptu a tento, pojednávající o hudbě, která má v sobě kamení, je jeden z nich. I když tento díl ze Smrťovy série nepatří mezi mé nejoblíbenější, najde si své fanoušky především mezi rockovými nadšenci, kteří vypozorují odkazy na nejslavnější osobnosti a kapely hudebního průmyslu. Sběratelská edice Zeměplochy je velmi povedená, ač bez ilustrací uvnitř nabízí pevnou v tomto případě povedenou stříbrně zdobenou příjemně texturovanou obálku. Obzvlášť mě na výstižné ilustraci potěšila zprvu nenápadná téměř splývající postavička krysího smrtě, která je jednou u nejikoničtějších bytostí celé Zeměplochy.

Není z Úžasné Zeměplochy nic úžasnějšího než romány o policajtech... tedy pardon o Městské hlídce. Tento stejně jako ostatní příběhy o hlídce dokazuje, že není na záchranu dne potřeba slavných hrdinů nebo mocných kouzelníků ale jen obyčejných mužů a žen zákona. Autor se v tomto díle vydává cestou humorné detektivky, která přináší do série čerstvý závan vzduchu v podobě velmi originálních barvitých postav. Sběratelská edice Zeměplochy je velmi povedená, papír je příjemné střední hrubosti, nažloutlý, bez ilustrací uvnitř, obálka je kvalitně texturovaná a stříbrně zdobená, v červené barvě s touto trefnou ilustrací působí, řeknu odvážně, až komiksově.

Dámy a pánové pokračují ve stylu parodie shakespearovských děl a divadla v kombinaci s tím, jak bortí představy o vznešených tolkienovských elfech. Román nepřestává hýřit suchým humorem, i když je tentokrát o něco drsnější a vážněji laděný než předchozí příběhy o čerodějkách. Sběratelská edice Zeměplochy je povedená, obálka tohoto dílu je zlatě zdobená a ve spojení s bílo-šedou texturovanou pevnou vazbou působí příjemně originálně.

Malí bohové jsou malým ale milým samostatným příběhem o síle víry, Terry Pratchett se tak opět z humoristické linky vydává spíše cestou vážnějšího tématu, ačkoli v románu samozřejmě nechybí prvky parodizující náš vlastní svět. Dle mého názoru jde však v celku o slabší díl. Sběratelská edice Zeměplochy je velmi povedená, obálka je po pár odbytých dílech opět příjemně texturovaná a plastická a výstižná ilustrace na ní je stylově zdobená.

Terry Pratchett se v tomto románu poprvé a naplno věnuje trojici známých čarodějek z království Lancre, které nápadně připomíná shakespearovskou Anglii. Nechybí decentní parodie na divadlo té doby, stejně tak nechybí ani suchý britský humor. Jde o jednu z mých nejoblíbenějších knih rané zeměplošské tvorby. Na rozdíl od ostatních komentátorů tento díl sběratelské edice co do vzhledu považuji spíše za průměrný, chybí zdobnější prvky, materiál obálky připomínající textil oproti předchozím dílům téměř úplně vymizel – za to ale jinak tak skvělé knize hvězdu neodeberu.