Všechny recenze uživatele Ondřej V.

Po souvislém románu Likario se Vladimír Šlechta v Orcigardu vrací ke struktuře románu v povídkách. Oproti knize Nejlepší den (kde je tento postup rovněž použit) tu ovšem chybí společný motiv exodu týchž postav a peripetií, jež ho provázejí. Namísto toho je tu plno různých motivů jen si mezi nimi vybrat. A v tom je kámen úrazu. Povídky mají kolísavou kvalitu a různé vyprávěcí přístupy, dohromady je však nespojuje ani ustálená skupina vystupujících postav. Výsledek působí spíše jako antologie povídek různé kvality, které na základě vágní souvislosti skončily v jednom svazku. Knihy Vladimíra Šlechty ze světa Krvavého Pohraničí mám rád, ale tahle byla po Likariu rozhodně druhá nejslabší.

Melancholický příběh o tom, že zánik někdy zvládne vykřesat jiskru něčeho nového, ale neveselý opar zkázy se beztak nerozptýlí. Novela zapadá do světa Šlechtova fantasy světa Pohraničí a točí se okolo samostatné linky uprchlice Inge a zálesáka Faylorga. Hlavním hrdinou je ale vlastně umírající elfský hvozd Izironk, jehož efektní a neodvratné smrtelná agónie hluboce zasahuje hrdiny příběhu i národ elfů, pro než byl donedávna hvozd otcem, bohem i domovem zároveň. Příběh evokuje atmosféru Mijazakiho animovaných eposů Nausicaa a Princezna Mononoke a je stejně dojemný.

Na předchozí knize Likarijské trilogie bylo zřejmé, že vznikala po kouskách, defacto z povídek. Jednotlivé části byly spojeny jen čistě mechanicky, časovou sousledností, ale jinak spolu neměly nic do činění.
Tato kniha naopak silně spoléhá na obeznámenost s aktéry příběhu, neboť velké množství vtipů a děje jaksi předpokládá, že čtenář ví, do čeho leze. Je z ní znát, že celá Likarijská trilogie vznikala na přeskáčku. Vladimír Šlechta ale jinak odvádí tradiční spolehlivě kvalitní práci. Kniha není žádný mezníkem žánru, ani nijak mimořádně nevystupuje z jeho hranic.
Čtení je to ale dobré, děj nikde neklopýtá, snad jen postavy jsou hodně ploché a nárokům dnešních čtenářů pomalu přestávají stačit. Tak snad to u, vlastně staršího, Orcigardu nebude ještě horší.

Na stopě zrádcům, s přístupem do jedné z nejzachovalejších zbrojnic mezi Adeptus Astartes, s temnou skvrnou v kolektivní minulosti.
Terminátoři už dávno nejsou ultimátní hrozbou na stolech Warhammeru 40.000, přesto je tahle stavebice naprostou nutností pro kohokoli, kdo to s kapitulou Temných Andělů myslí vážně.
Moře dílků na konverzi této i jiné jednotky, nádherná zástava, kterou užije leckterý model a nadto ikonický Watcher in the Dark, záhadný zákrsek, který je často k vidění jak doprovází přední osobnosti kapituly.
Mám celkem 3 tyhle stavebnice.... a není to dost :D

Jinak tradiční kvalita plastových modelů Games Workshop, tady navíc vysoce atmosférické a rozhodně mnohem propracovanější než poněkud odfláknutí speciální Terminátoři pro kapitulu Krvavých Andělů.
Prostě čirá radost.

Pro superhrdinské universum DC mám velkou slabost a desková hra s motivem skličujícího lidského příběhu Watchmenů zatím vůbec chybí.
Tato expanze ke karetní 'balíčkovací' hře DC universa byla tedy pro nás se ženou naprostou povinností a nakonec jsme moc rádi, že jsme si ji pořídili.
Oproti původní balíčkovací variantě hra přináší větší napětí, výpravnou atmosféru (namísto prosté náhodné přebíjené) a vůbec zajímavý zážitek. Dokonce i moje jinak celkem náročná žena si expanzi pochvalovala a hraje ji raději než původní hru.
Jedinou promarněnou příležitostí je jen minimální množství specifických Watchmen karet, vyjma hrdinů jsou jich do hry přidány stěží dvě desítky, které se mezi více jak stovkou karet základní hry příliš rozředí a atmosféra Watchmenů je zachována pouze kartami hlavních postav a bratrovražedným spiknutím, které je tu přidáno jako nový scénář.
Provední je tradičně kvalitní, Cryptozoic sice není nijak špičkovou firmou co se herního designu týče, ale kvalita herních komponentů je spolehlivá.

Atmosféra hry ze všeho nejvíce evokuje nelicencovanou parafrázi na politické a válečné střety v Západozemí Martinovy Písně Ledu a Ohně.
Do hry vstupují čtyři hlavní rody (hráčské národy) a zhruba desítka rodů menších, které v závislosti na náhodě a vlivu poskytují své síly k dispozici hlavním stranám střetu.
Hra je postavena na omezeném faktoru náhody, který reprezentují náhodně tažené karty akcí a permanentních vylepšení, vše ostatní závisí jen na takticke hráčů a schopnosti dohodnout se s ostatními hráči na součinnosti.
Řemeslné zpracování hry je kvalitní, byť nízkorozpočtové, jediným fancy doplňkem jsou plastové pevnosti jinak je vše papírové.
Jedinou slabinou hry jsou poněkud obtížně rozlišitelné kartonové figurky-žetony, které mají sice atmosféricky vhodný heraldický barevný kód, ale v praxi to bohužel působí spíše zmatečně a špatně rozeznatelně.
Máme zatím odehránu jednu hru ve dvou a hra nás velmi bavila. Množství textu na kartách je minimální, takže neutonou ani slabší angličtináři (případně není problém vytvořit nápovědu a přehledem karet). Za nás mohu hru doporučit.

Velká varianta základní sady Warhammer 40.000. Plnohodnotná kniha pravidel, dvě odlišné armády složené ze zjednodušených nepolohovatelných modelů, které je ovšem snadné sestavit a rychle začít hrát. V sadě bohužel oproti dřívějším zvyklostem není vůbec žádný terén, což je škoda.

8.edice Warhammer 40.000 přinesla rozporuplné pocity. Někteří žehrají na přílišné zjednodušení, někteří na oslabení významu boje zblízka a transportních vozidel. Oproti předchozí edici je naopak hra svižnější a umožňujě větší soustřední na výpravný charakter, jako např. na strategické finty (Strategem) a průběžný vývoj cílů hry (Objectives).
Pro mě a syna je to rozhodně posun k lepšímu, protože jednodušší znamená hratelnější. Ovšem transporty a boj zblízka jsou skutečně méně významné než bývaly. Škoda.

Spousta sad Start Collecting pro Warhammer obsahuje rozporuplnou směsku věcí, které spolu dohromady příliš nefungují a některé mají opravdu velmi staré modely. Start Collecting pro Drukhari, tj. Temné Eldary je naopak celkem vyvážený a chybí snad jen přesvědčivý protitankový/protimonstrový prvek armády.
Drukhari modely jsou velice subtilní, takže armádu lze doporučit spíše zdatnějším modelářům, nováčci se potrápí. Rovněž na hraní samotné jsou Drukhari složitější než některé prvoplánově silné armády jako například Space Marines nebo Orkové. U Drukhari vše závisí na chytrém využití speciálních schopností a zdatném vedení chirurgicky přesných úderů.
Taktika frontálního útoku funguje jen pokud máte opravdu nehoráznou kliku a všechny vaše záchranné hody padají jak mají.

Nekompromisní kvalita barev ve spreji Citadel. Mezi figurkovými modeláři se traduje, že každá značka dělá něco lépe. Někdo základní krycí barvy, někdo tóny a roztoky pro airbrush, někdo spreje.
O kvalitě sprejů Citadel nikdo nepochybuje. Snad jen škoda, že zrušili z nabídky některé barvy :( Se spreji Citadel barvím téměř 20 let, zkoušel jsem konkurenci, ale Citadel je jen jeden.

Nechte Padlé bratry pocítit hrůzu z vašeho strategicky bezchybného postupu ke stanovenému Taktickému Cíli. Strategické Finty střídají jedna druhou a to všechno pěkně svižně, protože nemusíte neustále listovat v manuálu. Osud prokletých odpadlíků zpečetí váš mocný Knihovník, sesílající bez zaváhání ta nejničivější kouzla Vyšetřovatelské psioniky.
Vše provedeno v tradiční vysoké kvalitě Games Workshop na odolném papíře a s výtvarně vynikajícími karetními reversy. Je čas nechat vaši armádu Temných Andělů rozsévat zkázu se stylem.